Reakce na kapitolu Vzdělávání a sport v Programovém prohlášení Rady SK
Celé Prohlášení se nese (jak se od vítězů voleb a mesiášů očekává) v duchu hesel – zařídíme, odstraníme, nastavíme systém, podpoříme.
Je tomu tak i v kapitole Vzdělávání a sport. Problémů k řešení a receptů na jejich řešení je zde mnoho, ale kdo aspoň trochu sleduje situaci ve školství obecně a Krajské nevyjímaje, tak ví, že je zde mnoho mantinelů, které překonat se mi zdá nad síly Krajských úderníků. Jen třeba kádrová otázka. Platí okřídlená věta, že školu dělá ředitel. Při vyhlášení konkurzů na místa ředitelů škol a školských zařízení jsme se dostávali do situace, že se přihlásil jen jeden uchazeč, nebo ani to ne. Pak se muselo vzít za vděk i tím jedním a doufat, že to dobře dopadne. (Zřizovatel v podstatě nemá šanci slabého ředitele odvolat). Dále je tu letitá absence vyučujících v řadě moderních a potřebných oborů. (Jak tento problém vyřeší nástup odborníků bez pedagogického vzdělání, toť zatím otázka). O duálním školství, kdy by garantem praktických znalostí, dovedností a nositelem progresu byly podniky a firmy, se jen mluví.
Těžkým zádělkem bude optimalizace Středočeské krajské školské soustavy. Vytipovat podle jednoduchých kritérií školy, které se sloučí nebo zaniknou lze snadno, ale praktické provedení tohoto záměru, přes odpor samotných škol, místních samospráv a široké veřejnosti, to bude věc.
A co chvályhodný závazek zvýšení podpory údržby a obnovy školských budov. O peníze půjde vždy až na prvním místě. A jak to bude s dotacemi a vlastními investicemi kraje, to je věštění z křišťálové koule.
Takto by se dala rozebírat jedna kapitola za druhou. Lze si jen přát, aby zde neplatilo, že „cesta do pekel je dlážděná dobrými úmysly“. Ti, kteří dávali dohromady kapitolu o školství, shrnuli poctivě problémy, které si zaslouží řešení. Bez politické předpojatosti si lze jen přát, aby byly v jejich řešení úspěšní. Středočeské školství si to zaslouží a potřebuje. Nebo obráceně.